...a z toho hlediska je to zajímavé. Shlédl jsem již celou řadu mladých nadějných nadějných jazzových uskupení, ale žádné mě tak neuchvátilo. Netušil jsem, jakou škálu zvuků lze vytvořit z použitím tak obvyklých nástrojů jako jsou kytara a baskytatra. Tklivé až žalostné tóny baskytary střídá pulsující kytara zasazující mocný úder všem jazzovým zvyklostem. Už i zjev obou muzikantů svědčí o tom, že zde máme co do činění s osobitým uměleckým projevem a hlavně novátorstvím.

Na vyjádření všech pocitů při poslechu jejich hudby nestačí pouze slova, v hlavě se mi objevují obrazy, kde až surrealisticky zvlněná krajina nachází uklidnění v modré obloze. V melodiich připomínajícjích zpěv ptactva sedícího na větvích sekvojí, s jejichž listy si pohrává jemný vítr a dáli zapadá japonské slunce, poznávám hlavní proud inspirace autorské dvojice. Ta nespočívá v pouhém opakování jednoho motivu, ale ten, kdo se do této podmanivé hudby zaposlouchá, objeví nečekaně propracovaný systém harmonických řetězců. Vskutku barevný splav!

Nebudu již déle plýtvat slovy, protože poslech nenahradí jakýkoliv text, i když jej píší já, Alois.

S pozdravem Zapoměňte na jazzové standarty

Alois Hluchý
(autor je významný hudební publicista)